úterý 19. července 2016

Mýtický New York

Jako malá jsem milovala pohádky. Měla jsem takový kufřík plný listů s pohádkami a snad všechny jsem znala nazpaměť. Jenže problém pohádek je takový, že končívají větou ve smyslu "a pokud neumřeli, žijí tam dodnes", ale nic konkrétnějšího už nám nepoví. Ale od toho jsou tu Mýty.


Dalo by se říct, že tam, kde normální pohádky končívají, tam Mýty: Legendy v Exilu začínají, ale nebude to úplně pravda. Ona totiž mezi tím uběhla celkem dlouhá doba. Pohádková říše byla napadena, spousta z jejích obyvatel zemřela a ti, kteří zbyli našli únik do světa lidí. V současné době bydlí v New Yorku, tvoří oficiální komunitu Mýtov a žijí život skoro jako obyčejní lidé. Sněhurka je rozvedená, Krásný princ absolutně švorc, z Růženky je pařmenka a Kráska se Zvířetem mají manželské problémy. A k tomu nikdo z nich nestárne.

Všednost a každodenní problémy naruší docela závažná věc, z Růženky bytu je kůlnička na dříví plná krve a samotná Růženka je pohřešovaná a pravděpodobně mrtvá. Šerif Mýtova Wolfi se hned pouští do vyšetřování, což je chvílemi dost obtížné, když mu za zády neustále stojí sestra pohřešované. Sněhurka se totiž z něčeho takového nechce nechat odsunout. Vyšetřování tak pokračuje až k překvapivému konci.


Geniálnost Mýtů vidím v jejich jednoduchém nápadu. Pohádkové postavy jsou totiž poměrně širokou studnicí příběhů, které lze adaptovat a rozvíjet prakticky kamkoliv. A myslím, že každého jako malé dítě zajímalo, jak to vlastně bylo potom. Konec totiž nikdy nestačí. Samotná kresba je... zvláštní. Teda ani tak ne kresba jako její koloring. Jen tak někoho asi nenadchne, včetně mě. Volba barev a jejich odstínů mi přijde poněkud neobvyklá, nevýrazná a nezajímavá. Trochu mě to při čtení iritovalo a kazilo zážitek, ale dalo se na to zvyknout. Spektrum pohádkových postav žijících v Mýtově je široké a pár z nich vůbec neznám. Ovšem hlavní hrdinové vyšetřování Růženčina zmizení jsou notoričtí pohádkoví veteráni, které zná každé malé dítě. Sněhurka, Jack, Velký zlý vlk, Modrovous... dobří i zlí a všichni pod všeobecnou amnestií. Jinak by asi Velký zlý vlk nemohl dělat šerifa.


Ve zmínkách se dozvídáme i o Nepříteli, který je vyhnal a který není tak daleko, jak by chtěli. Tenhle příslib většího a ucelenějšího příběhu mě na Mýtech láká asi nejvíc. Ne, že by mě Legendy v exilu nebavily, ale ani nemohu říct, že by mě nějak výrazně nadchly. Možná více než samotný komiks mě bavila povídka na konci s názvem Vlk mezi ovečkami, osvětlující jak se vlastně Mýty dostaly do světa lidí. Ačkoliv nejsem nějak oslněná, Legendy v exilu mě dokázaly navnadit na svá pokračování, tak uvidíme jak se popasují s běžným životem a s Nepřítelem.

Mýty: Legendy v exilu (Fables: Legends in exile)/ napsal Bill Willingham/ nakreslili Steve Leialoha, Lan Medina a Graig Hamilton/ vydalo nakladatelství Netopejr/ brožovaná/ přeložil Viktor Janiš/ 128 stran.

Žádné komentáře:

Okomentovat