Pláč prázdné peněženky #3

Co s prázdninami, když je takové horko? Ideálně je celé prospat. Nebo alespoň z poloviny. A ve zbylém času nacpat vše ostatní, práci, přátele a sociální život, dlouho opomíjený to-do list a taky (především!!!) knihy. Protože těch není nikdy dost. Hodit si nohy na stůl, po ruce mít něco studeného k pití a jen tak si číst. Povedlo se mi nashromáždit pěknou hromádku novinek a je načase jí zmenšit.

Za posledních pár měsíců jsem v knihkupectvích utrácela mnohem víc, než obvykle. Státnice a bakalářka mě natolik připoutali doma k počítači, že jsem neměla ani kdy utrácet za něco jiného. Navíc mám pak ze sebe dobrý pocit, že neutrácím peníze za kraviny. Knihovnička se mi hezky plní a absence peněz mi vadí jen proto, že nemůžu nakupovat dál. Ale to všechno vyřeší další výplata.

Už nevím, jak a proč to vlastně začalo, ale propadla jsem komiksu. A objevila jsem Ultimátní komiksový komplet. Občas jsem si ho i dřív v trafikách všimla, ale až nedávno jsem si to uvědomila. Já vím, jsem brzda. Ale doháním to. Marveláčtí X-men u mě vedou od doby, co jsem jako špunt koukala na Fox Kids na X-men: The Animated Series, od té doby mám taky své favority, kteří mi zůstali dodnes. Ale ty ještě v komiksové podobě nemám. V knihách co mám teď jsem si ale oblíbila Jean Greyovou jako Phoenix i jako Dark Phoenix a Ororo alias Storm. K Avengers mě zase přivedly filmy, ale už mám v hledáčku i animované Avengers: Earth's Mightiest Heroes. Jen jsem zatím líná na to koukat...

Pevnosti jsem vděčná za Kůstka. A taky za mnoho dalších skvělých knih. Proto jsem si ho ze zvědavosti koupila. Zajímalo mě, jestli pochvalné komentáře na zadní obálce knihy nepřehání. Vždyť Kůstka vychvaluje Neil Gaiman a Matt Groening! A víte co? Oni nepřehání. Tak jsem neodolala ani pokračování. Kresba sice může působit infantilně a dětsky, ale příběh mi tento dojem vyvrátil. Stejně jen těžko přemáhám chuť vzít při čtení pastelky a začít vybarvovat.

Když už je řeč o Neilu Gaimanovi, tak nesmím vynechat Sandmana. Konečně jsem se k tomuhle legendárnímu dílu dostala. A jen lituji, že jsem to odkládala tak dlouho. Už jen proto, že první dva díly se špatně shání a přišla jsem na ně prakticky náhodou. Přijde mi neskutečné, že už to bude dvacet let, co vyšel poslední díl. Gaimanovo jazykové hříčky mě bavily už v Nikdykde a ani Sandman jich není ušetřen. Jen v češtině bohužel nefungují, jak by měly... Což nic nemění na tom, že Sandman je skvělý příběh, skvěle nakreslený. A jo, mám první, druhý a čtvrtý díl. Malá chyba v Matrixu. 

Zaklínač je série, která mi učarovala už dávno. Už kdysi dávno na gymplu jsem se hned napoprvé zamilovala do bílých paperbacků od vydavatelství Leonard. Nejraději bych si koupila ty... Ale protože byla Bouřková sezóna vydaná v duchu nových vydání s přepracovanými obálkami, chci mít zbytek knih ve stejné edici. Navíc je Zaklínač je jedna z mála knižních sérií (a knih obecně) co si ráda a s chutí přečtu znovu. A taky se na to brzy opět chystám, konkrétně potřetí.

Kdykoliv vidím novou Kopřivovu knihu, je jedno o čem je, já jí prostě musím mít. Rychlopalba není výjimkou. Hezky trůní na poličce, čeká až přijde na řadu a já doufám, že mě nezklame. 

Stejně jako Kopřivovi neodolám nikdy ani Murakamiho knihám. A ani on mě ještě ničím vyloženě nezklamal nebo znudil, takže jsem Kroniku ptáčka na klíček i Bezbarvého Cukuru Tazakiho a jeho léta putování bez debat prostě potřebovala. Každý máme své slabosti...

Pomaličku, ale jistě doplňuji i svoji sbírku Pratchetta. Já vím, že to jsou jen zatím 3 knihy a ještě mnohem víc mě jich čeká, ale je to pokrok. A úspěch. A dobře investované peníze. Je to přeci Pratchett!

Jako správná žena neodolám slevovým akcím. Slevy v knihkupectvích jsou úžasná, ale nebezpečná věc. Stejně nikdy nevydržím si nic nekoupit. Jako s čtveřicí Zelaznyho. Ještě jsem od něj nic nečetla a to je hřích, který tak nemohu nechat. Navíc jedna kniha stála 40 kč. No nekup to!

Náhodný objev, který mě zaujal už jen názvem. A ještě víc mě potěšil podtitul, Zkazky indických vypravěčů. Má hrozně ráda podobné kulturně specifické sbírky. Pohádky, povídky, pověsti, básně, bajky... nám o dané společnosti prozradí mnohem více, než by mohlo vypadat. A navíc jsou mezi nimi i takové perly jako např. sámská pohádka O muži, který si koupil svědění. Plyne z ní jasné ponaučení: ať se nudíte sebevíc, nekupujte si od nikoho svrab, budete toho sakra litovat. 

Greena všichni znají a čtou. A i když nevím proč, tak občas i já podlehnu současným trendům a něco si z nich přečtu. A Greenova Papírová města vypadala jako nejschůdnější řešení. Jeho ostatní knihy jsou na mě moc... sladké. Začátek mě moc nenadchl, ale třeba budu ještě překvapena... A nebo vyléčena z nesmělého mapování populární beletrie, kdo ví.

A ve finále pomyslná třešnička mého knižního dortu. Na doporučení jsem si na zkoušku pořídila první díl o Jakubu Vandrovci. Nemám slov a bolí mě břicho od smíchu. Rozhodně si pořídím i další díly, protože tenhle svérázný stařík si mě omotal kolem prstu (nebo flašky?) už po několika stránkách. 

Nakonec nesmím opomenout můj úžasný a nejlepší chobotničácký koberec, který mi ochotně posloužil jako pozadí zvědavě očumující všechny knihy. Automaticky jsem ho pasovala na jeden z nejlepších dárků, co jsem kdy dostala a je mi jedno, že je pro děti. Je tam chobotnice, je modrá a navíc je to koncipované jako Člověče nezlob se! Prostě láska na první pohled a já jsem na něj patřičně pyšná.

Když na ty knihy tak koukám, ani trochu nelituji svojí marnotratnosti. Ať si každý říká co chce, jeden z nejkrásnějších výhledů co znám, je na knihovnu plnou skvělých knih. A to se nikdy nezmění.