Milostný dopis v obrazech

Představte si, že byste k sobě našli naprosto perfektního člověka, se kterým byste chtěli strávit život. Splňoval by všechny vaše představy. Rovnal by se vašim snům a budoucnosti. A někdo by vás o něj krutě připravil před vašima očima, zatímco byste sami umírali. Přijali byste nabídku a možnost vrátit se kvůli pomstě?

Vrána je naprosto kultovní pojem. Zná ji snad každý. Minimálně díky filmu, jako já. Časem se možná taky dostanou ke komiksové předloze, jako já. A možná, stejně jako já, tím budou unešeni. Jako ti, kteří dodnes volí na Halloween make up Erica Dravena.

O tom, co se před skoro 40 lety stalo, lze najít na internetu mnoho. Stačil jeden nešťastně načasovaný telefonát a O'Barrovu snoubenku Bethany srazil opilý řidič. Ze vzteku a bolesti se O'Barr přidal k mariňákům a odjel s nimi k berlínské zdi. A v tamní ponuré atmosféře začal svůj žal přenášet na papír jako formu terapie. Když skončil, leželo mu dílo ještě několik let v šuplíku. A ani potom ji neprovázelo štěstí. Bankrot prvního vydavatelství, nehody při natáčení filmů, tragická smrt Brandona Lee... I u nás první vydání provázely různé nešťastné náhody. Podle O'Barra je každá stránka natolik nabita nenávistí, že je to malá vražda. Přes to všechno má Vrána, temný komiksový příběh o lásce a pomstě, po celém světě miliony fanoušků a obdivovatelů. Stačí ji jen otevřít, kousek si přečíst a pochopí snad každý. Navíc v roce 2012 vyšlo v češtině rozšířené vydání, které obsahuje nový závěr (Jiskrný kůň) a dosud nikdy neviděné kresby. 

"Lidé kdysi věřili, že když někdo zemře, přenese vrána jeho duši do říše mrtvých. Ale někdy se stane něco tak hrozného, že duše si s sebou nese strašlivý zármutek a nedostává se jí klidu. V takovém případě někdy, ale opravdu jen někdy může vrána duši přinést zpátky, aby vše špatné napravila."

Eric Draven a Shelly Websterová jsou mladý pár, jejichž láska nezná hranic. Jednou se jim v noci v polích porouchá auto a najednou jako by o všechno štěstí přišli. Zastaví u nich partička feťáků toužící po vytržení a násilí. Ale Eric to přežije, tak nějak. A hlavně viděl vše, co provedli jeho milované Shelly. Přesně za rok se vrací ze záhrobí v doprovodu vrány a chce se mstít. Prakticky nezranitelný, pekelně naštvaný a plný žalu. Hotový anděl pomsty. Jeho cesta odvety a zadostiučinění začíná na lovu prvního viníka. 

„Kámo, ty teda musíš bejt ale zhulenej že necejtíš žádnou...“

„Bolest? Já znám bolest na molekulární úrovni... tahá za moje atomy... zpívá mi abecedu strachu...“

Hon za vlastní vidinou spravedlnosti je prokládán vzpomínkami na společný život Erica a Shelly. Vrána ho předtím pokaždé varuje a on ji pokaždé neposlechne. Všechny ty střípky vedou až k tomu osudnému dni, kdy oba zemřeli. Ke dni, kdy to všechno začalo. Každá kresba je prosycena láskou a něhou a kontrastuje k nenávisti a surovosti jeho msty. O'Barr skutečně do své práce vložil všechno. Lásku, bolest i vztek na vlastní bezmocnost, že nemohl zachránit Bethany. To se nejvíc projevuje právě v kapitole Jiskrný kůň, kterou O'Barr chápe jako symbol odpuštění sám sobě. Protože, jak mu řekla i snoubenka Brandona Lee, on za to nemohl.

Vrána je první komiks, který jsem četla po dlouhé době. Někde jsem našla, že je to ideální kniha pro komiksové začátečníky. Komiks je určitě jedinečný tím, že je kompletně celý dělaný ručně, bez jakékoliv počítačové techniky. Tím je také velmi působivý. Autor to navíc doplňuje části básní prokletých básníků a textů jeho oblíbených kapel. Černobílá povaha komiksu pro mě byla občas trochu matoucí a musela jsem se na příběh mnohem více soustředit. Jenže zároveň v tom je jeho síla. Jsem jen ráda, že O'Barr soustavně odolává nátlakům a odmítá vytvořit kolorovanou verzi.

Jediné, co mi na celé knize vadí, stejně jako později ve filmu, je Ericovo moralizování. Ano, má tam svůj význam i prostor a perfektně tam zapadá, ale občas je toho na mě už moc. A ještě jedna věc mě mrzí. O'Barr řekl, že chtěl místo vrány použít králíka, ale nepodařilo se mu ho nakreslit dost démonicky. Ať to byl vtip nebo ne, démonický králík, vážně? Je neskutečná škoda, že to nedopadlo tak, to bych fakt moc chtěla vidět!

Přestože má kniha jen 272 stran, četla jsem ji přes rok. Nebyla jsem schopná přečíst víc jak pár stran najednou a tak jsem si vždycky musela dát pauzu. A po nějaké době jsem četla dál. Žádnou knihu jsem nečetla tak dlouho, ale zároveň žádná kniha na mě nezapůsobila tak silně jako právě Vrána. Jednou si ji přečtu rozhodně znova, ale předtím potřebuji zase pauzu.

Autor - James O'Barr
Kresba - James O'Barr
Překlad - Dana Krejčová, Václav Dort
Nakladatel - Comics centrum, 2012
Počet stran - 272