Faust v Moskvě

Jsou knihy, na které stačí pár stránek a beznadějně se zamilujete. Hned je vám prostě jasné, že držíte v ruce něco speciálního a jedinečného. A že tu knihu nebudete chtít dočíst... Vůbec první takovouhle knihou pro mě byla Mistr a Markétka.

Prvně jsem po téhle knize sáhla na střední v rámci povinné literatury k maturitě a ani trochu jsem nelitovala. Navíc to byla jedna z knih, díky které jsem se seznámila s magickým realismem a zamilovala se i do něj. Takže bylo jasné, že tu knihu potřebuju mít v knihovně a v budoucnu ji rozhodně chci číst znovu. Několikrát. A já navíc nejsem dobrá v odmítání Odeonek.

Tahle trochu jiná variace na faustovské téma nás zavede do Moskvy v dvacátých letech 20. století do společnosti spisovatelů z Všelidolitu a místního Varieté. Samotný děj probíhá v několika rovinách, je zdánlivě chaoticky promíchaný a je jen na vás, abyste mu stíhali. Je tu černokněžník Woland a jeho kumpáni, ubohý básník Ivan Ponyrjov zvaný Bezdomovec, spisovatelé Všelidolitu, vedení Varieté, návštěvníci Wolandova představení, Pilát Pontský a samozřejmě i Mistr s Markétkou. Kniha je rozdělena na dvě části, první se věnuje hlavně okolnostem Wolandova představení a poté jeho bezprostředním následkům, druhá se zaměřuje více na postavu Markéty a osvobození Mistra. Obě části jsou dohromady spojeny několika kapitolami Mistrova nenáviděného románu o Pilátu Pontském.

Ukažme si prstem
V první části se tak seznámíme nejen s postavou černokněžníka, ale také s jeho společníky, kteří v ději figurují významněji než samotný Woland. Je zde bývalý regenschori Kravinkin (nebo Fagot) excelující ve výřečnosti, černý (a charismatický) kocour Kocomour, hrubián Azazello a smyslná čarodějka Hella, zastupující ženský prvek. A takový týden jako po Wolandově příjezdu Moskva jen tak znovu nezažije. Černokněžníkova suita totiž obrátí naruby co může a vnese chaos všude s sebou. Nejenom na svém jediném představení, ale i v každodenním životě Moskvy. Ovšem žádný z jejich skutků není neopodstatněný a dá se v nich vidět osten kritiky. Většina postižených totiž disponuje nějakou nepěknou lidskou vlastností na kterou není špatné si veřejně ukázat. Čehož se samozřejmě Wolandovi lidé nebojí. Některé postavy navíc mají příhodně sugestivní jména, jako třeba právě zmíněný Ivan Bezdomovec nebo Sťopa Mizerov. Žádný soudruh nezůstane ušetřen a uvidíte, že ani valuty se vám nevyplatí.

Druhá část nás nejprve seznámí s nešťastnou Markétou Nikolajevnou. Sotva našla svoji pravou lásku, tak o ní zase přišla. Jenže pak potkala Wolanda a zase jí svitla naděje... Přestože zde má Markéta značný prostor, ve výsledku je i zde hlavním aktérem Woland a jeho suita. Stejně jako v předchozí části je podstatné jejich vystoupení, tady jde hlavně o události okolo Wolandovo plesu. Osvobození mistra a jeho znovushledání se svou milou je tak sice krátké, ale naprosto dostačující. I když ten šťastný konec se koná trochu jinak. Totéž platí i pro posledního účastníka děje, Piláta Pontského se kterým přichází prvek křesťanství. Ten se krátce seznámí s filosofem Ješuou Ha-Nocrim, který je neprávem odsouzen za svá slova. Během rozmluvy Ješua Pilátovi pomůže od mučivé migrény, ukáže mu moudrost a také jak milovat. Pilát ho přesto pošle na smrt a sám proto po vlastní smrti nedojde klidu. Do doby než se do situace vloží Woland.

Na druhý pohled
Mistr a Markétka je vskutku autorovým vrcholným dílem. Těch deset let práce, kterou na ní strávil se projevuje v tom nejlepším slova smyslu a kniha je tak propracovaná do posledního detailu. A rozhodně není pouze na jedno přečtení. Protože i když se na první pohled může zdát jen jako dost šílená fantasmagorie, skrývá toho v sobě rozhodně více, co postupně odkrýváte. Je to jedna z těch knih, která s vámi zůstane ještě dlouho po přečtení a vy se v hlavě pořád snažíte odkrýt všechna její tajemství. Takže si ji časem nevyhnutelně znovu přečtete. U nás navíc vyšla ve dvou překladech, nejprve roku 1969 od Aleny Morávkové a poté v roce 2005 od Libora Dvořáka. Nakolik se liší netuším, ale rozhodně to časem prozkoumám.

Pamatuji si, že když jsem knihu četla poprvé, děj pro mě ztratil spát a zajímavost začátkem druhé části. Nevím, jestli je to podvědomé, ale satanášův ples mě nebavil ani na podruhé, jen Markétina cesta na něj už byla zábavnější. Zbytek je pro mě trochu těžké hodnotit, jelikož přesně nedokážu opsat pocity z této knihy a zároveň ji nekriticky zbožnuji. Ve zdánlivě fantasmagorickém příběhu ukrývá spoustu reálných témat jako lidské pokrytectví a chamtivost, boj se zlem, které lidi znamenají, zbavování se nepotřebných nebo sílu pravé čisté lásky. Navíc ze všech českých vydání se mi tohle líbí nejvíce a překladu Libora Dvořáka také nemám co vytknout. Tahle láska prostě nezklamala, pořád trvá.

Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита)/ napsal Michail Bulgakov/ přeložil Libor Dvořák/ vázaná/ vydala Euromedia Group k. s. - Odeon v roce 2008/ 400 stran.