pátek 31. března 2017

Já vs. řád #1

Není to tak dlouho, co jsem na fb u recenze posledního dílů Spisů pyšně hlásila, že jsem zpět. V plánu bylo se zas vrátit k určité pravidelnosti, k vlastnímu řádu. Jenže plány a realita jsou prostě dvě různé věci.

Nejde o to, že bych přestala číst, to ani omylem. Naopak se mi na přečtené poličce opět vrší knihy a vyčítavě na mě koukají, že jsem je ještě nezpracovala, protože chtějí zpět do knihovny. A já je pořád okázale ignoruji, dělám, že tam prostě nejsou a čtu další knihu, co k nim přibude. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého se těžko leze ven.

Takže nepřestala jsem číst, ale přestala jsem psát. Jakto? Je to prakticky stejné jako s mojí Reading Challenge, jakmile se sama sobě snažím vnutit nějaký řád a pravidelnost, dříve nebo později ji jiná moje část zbojkotuje. Chtěla si psát recenzi? Zapomeň, běž si číst. Potřebuješ číst články do školy? Ee, koukni, jak na tebe ten Malaz vyčítavě kouká! A tak dále, pořád dokola. Mistryně prokrastinace, těší mě.

Naštěstí to všechno není jen o prokrastinaci. Nebo si to aspoň ráda namlouvám. Stejně jako se v určitých dnech/týdnech vyhýbám čtení, momentálně se vyhýbám psaní. Nejde mi to, nebaví mě to. Navíc vzhledem k dalšímu kolapsu techniky na začátku března mám i značně omezený čas, kdy bych něco vyplodit mohla. A to jsem často už bez patřičné tvůrčí energie. Spousta nápadů a vět navíc zanikla jen díky tomu, že jsem dřív usnula, než jsem si je poznamenala.

Řešení? Asi ne další pokus o řád, protože to bych se nikam asi nedostala. Nechat to volně plynout očividně taky nefunguje, vzhledem k datu posledního článku. Tak kudy ta cesta vede? Těžko říct, ale doufám, že to zjistím brzy.

Žádné komentáře:

Okomentovat