Mrtvoly kam se podíváš
Kdo by dnes neznal Hellboye? Rudého pekelného sympaťáka bojující za stranu dobra? A to tak úspěšně, že se jeho příběhy ve Spoutané rakvi dočkali dotisku. Aneb jak jsem se své rakve dočkala i já!
Hellboy je prostě jiný. Temný, znepokojivý, tísnivý a taky hranatý. Ale to je na něm sympatické. Musím Mignolovi přiznat, že roztomileji nakreslenou morbiditu jsem asi ještě neviděla. Jeho mrtvoly a kostlivci znepříjemňující Hellboyoův (snad každý) úkol nebo ukazující správnou cestu jsou jednoduše okouzlující. Sice maličko zapáchají, ale to už je riziko bytí po smrti.
Spoutaná rakev je vlastně povídková sbírka částečně navazující na předchozí Probuzení ďábla. Dovysvětlí a rozšíří některé nejasné a nedokončené linky Hellboye i vedlejších postav. Vysvětlí se třeba, jak kvůli Hellboyovi přišla Baba Yaga o oko a co se stalo s Liz Shermanovou, když vložila prst do homunkula. Dohromady se zde nachází 7 povídek různé délky. Některé by stačily na samotný sešit, k jiným je připojen kratší kus. Krom již zmíněných aktérů se objeví i Hellboyova pekelná rodina nebo rod stižen vlkodlačím prokletím, což se ve výsledku rovná pěknému obludáriu. I když jsou zde příběhy zásadní pro celé Ú.P.V.O., sbírka se soustředí především na Hellboye a jeho sólo mise. Jejich povaha je ale důkazem, že až takový sólo hráč není a že není dobré ohrožovat jeho přátele.
Na Hellboyovi mě pokaždé (kromě příběhu) baví hlavně jeho temná atmosféra. Mignovolo pojetí krajiny je hororové samo o sobě i bez přidaných příšer. Hřbitovy mají patřičný mrtvolný punc, hradům a vesničkám byste se obloukem vyhnuli, ale ze všeho nejhorší je stejně nemocnice. Navíc jak jsem již zmínila, autorova kresba mi přijde morbidně roztomilá a postavy skvěle lakonicky cynické. Kde jinde vám totiž ukáže mrtvola tajný vchod s takovým klidem? A nemohu se zbavit dojmu, že hranatost Hellboyovi prostě sluší. Ale jen jemu, u ostatních postav preferuji trochu jiné ztvárnění (u Abea Sapiena třeba kresbu ze sbírky Paskřivec). Takhle na mě působí děsně ošklivě a nesympaticky. Holt, co sedí pekelníkovi je jiné duši odepřeno.
Mignolovou studnicí nápadů a tematických motivů jsou zde různé pověsti a folklor. Což se naštěstí nedá rychle vyprázdnit a objevují se v nich věci, které člověk jen tak nevymyslí. Jako třeba kůň ověšený háky. I díky těmhle motivům je Hellboy jedinečným čtením. Osobně mě tyhle prvky bavily možná více než samotná hlavní dějová linka. Jako jo, zmastit pár nácků nikdy neuškodí, ale tohle mýtické ladění mi k Hellboyovi sedí mnohem více a působí na mě mnohem hororověji, atmosféričtěji. A mít pár původních stránek Mrtvoly, taky se tím tak chlubím jako P. Craig Russel. Navíc si nemohu pomoct, ale opakování věty "Není tu místa!" ve mně nesnesitelně evokuje slavné "You shall not pass!".
Sečteno a podtrženo, Hellboy je prostě třída. Je to jedna z mála komiksových sérií, kterou bych si mohla dokola jen prohlížet a stejně se neomrzí. A Spoutaná rakev mi obzvlášť sedla.
Hellboy: Spoutaná rakev (Hellboy: The Chained Coffin and Others)/ napsal a nakreslil Mike Mignola/ vydalo nakladatelství Comics centrum/ vázaná/ přeložil Jan Kantůrek/ 176 stran.
Spoutaná rakev je vlastně povídková sbírka částečně navazující na předchozí Probuzení ďábla. Dovysvětlí a rozšíří některé nejasné a nedokončené linky Hellboye i vedlejších postav. Vysvětlí se třeba, jak kvůli Hellboyovi přišla Baba Yaga o oko a co se stalo s Liz Shermanovou, když vložila prst do homunkula. Dohromady se zde nachází 7 povídek různé délky. Některé by stačily na samotný sešit, k jiným je připojen kratší kus. Krom již zmíněných aktérů se objeví i Hellboyova pekelná rodina nebo rod stižen vlkodlačím prokletím, což se ve výsledku rovná pěknému obludáriu. I když jsou zde příběhy zásadní pro celé Ú.P.V.O., sbírka se soustředí především na Hellboye a jeho sólo mise. Jejich povaha je ale důkazem, že až takový sólo hráč není a že není dobré ohrožovat jeho přátele.
Na Hellboyovi mě pokaždé (kromě příběhu) baví hlavně jeho temná atmosféra. Mignovolo pojetí krajiny je hororové samo o sobě i bez přidaných příšer. Hřbitovy mají patřičný mrtvolný punc, hradům a vesničkám byste se obloukem vyhnuli, ale ze všeho nejhorší je stejně nemocnice. Navíc jak jsem již zmínila, autorova kresba mi přijde morbidně roztomilá a postavy skvěle lakonicky cynické. Kde jinde vám totiž ukáže mrtvola tajný vchod s takovým klidem? A nemohu se zbavit dojmu, že hranatost Hellboyovi prostě sluší. Ale jen jemu, u ostatních postav preferuji trochu jiné ztvárnění (u Abea Sapiena třeba kresbu ze sbírky Paskřivec). Takhle na mě působí děsně ošklivě a nesympaticky. Holt, co sedí pekelníkovi je jiné duši odepřeno.
Mignolovou studnicí nápadů a tematických motivů jsou zde různé pověsti a folklor. Což se naštěstí nedá rychle vyprázdnit a objevují se v nich věci, které člověk jen tak nevymyslí. Jako třeba kůň ověšený háky. I díky těmhle motivům je Hellboy jedinečným čtením. Osobně mě tyhle prvky bavily možná více než samotná hlavní dějová linka. Jako jo, zmastit pár nácků nikdy neuškodí, ale tohle mýtické ladění mi k Hellboyovi sedí mnohem více a působí na mě mnohem hororověji, atmosféričtěji. A mít pár původních stránek Mrtvoly, taky se tím tak chlubím jako P. Craig Russel. Navíc si nemohu pomoct, ale opakování věty "Není tu místa!" ve mně nesnesitelně evokuje slavné "You shall not pass!".
Sečteno a podtrženo, Hellboy je prostě třída. Je to jedna z mála komiksových sérií, kterou bych si mohla dokola jen prohlížet a stejně se neomrzí. A Spoutaná rakev mi obzvlášť sedla.
Hellboy: Spoutaná rakev (Hellboy: The Chained Coffin and Others)/ napsal a nakreslil Mike Mignola/ vydalo nakladatelství Comics centrum/ vázaná/ přeložil Jan Kantůrek/ 176 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat