pondělí 14. března 2016

Lednový stres a únorové flákání

Na konci roku 2015 jsem si řekla, že si od focení každý den, od mojí 365ky, na nějaký čas odpočinu. Ale ten nápad jako takový, zdokumentovat si každý den, mít se za čím ohlédnout, vzpomenout si, jaké ty dny byly... je skvělý a chtěla jsem u něj zůstat. Jen ho uchopit trochu jinak. Navíc jsem chtěla mít nějak zmapován svůj každodenní boj s leností, prokrastinací a strachem. Jako momentálně nejlepší formát se jeví měsíční shrnutí. A jak je vidět, už jsem stihla dva měsíce zaspat. To jsem celá já.



Leden nebyl úplně skvělým začátkem roku. Necelé dva týdny do státnic, spousta učení a stresu, pendlování mezi Plzní a domovem a kontroly s Bastienem v Praze. Po státnicích mě čekal kolotoč práce, jedna dvanáctka za druhou a k tomu hromada knih k přečtení. Dala jsem si challenge, že letos přečtu aspoň 60 knih a tak hned, jak jsem měla čas, jsem knihy nečetla, ale přímo hltala. Jednu za druhou, protože jsem na ně rok neměla tolik času a musela jsem to dohnat. A když to všechno skončilo, zůstala jen únava a radost z dlouho očekávané návštěvy.

Únor byl více odpočinkový. Samé knihy, spánek, cesty domů, srazy s přáteli, návštěvy mého milého a cesty za ním na Moravu. Našemu malému chlupáči se zkrátil čas k operaci, ale elán a energie mu stále roste. Čím dál víc mi přijde, že zlobí za více zdravých štěňat. Navíc vzhledem k odpočinkovému plánu na celý měsíc se našel čas i na trochu úklidu a vyřízení dalších prokrastinací. Takže jsem už skoro měla v ruce svůj bakalářský diplom. Vzhledem k tomu, že je v půlce února na studijním ještě neměli, zůstal tam dodnes. Pokud se tam vůbec dostal.

Bastíček ještě poměrně malý, rozkošný a především hodný...

Taky jsem zjistila, jak velmi krátce mi vydržel slib neutrácet tolik peněz za nové knihy. Když s tím, kolik toho neustále vychází je tak těžké odolat! A moje vůle byla mými marnivými měsíci (ale ten pohled do knihovny stojí za každou korunu!) výrazně oslabena. Takže mi můj slib vydržel asi tak dva týdny (do státnic), pak jsem se začala odměňovat a už jsem neskončila. S tím se pojí další věc, nedostatek místa. Před rokem, když byly mé poličky čerstvě přidělány, jsem si myslela, že tohle bude nadlouho. Tolik místa přeci tak snadno nezaplním, ne? Omyl. Naštěstí mám další poličky v plánování, takže utrácení, v mírnější formě, může pokračovat.


Zelenou taky dostaly výlety do přírody a procházky městem. Když jsem měla ještě před státnicemi, tak mě opustila chuť k čemukoliv, včetně procházek městem na vyčištění hlavy. Ač mi tu chybí moji dva čtyřnozí parťáci, bez kterých procházky nejsou taková zábava, pohyb venku mi chybí. Naštěstí ne všichni moji kamarádi jsou líní a tak souhlasili, že se mnou nechají tahat, kam mě jen napadne. K tomu se přidal nápad lovit kešky, prozkoumat víc plzeňské okolí... prostě neprosedět celé volné dny doma. Tak doufám, že je ještě nadšení neopustilo.


Vzhledem k tomu, že je už je skoro jaro, tak nastal čas podat přihlášky na školu. Kostičky, třeste se, sice jsem si dala rok volno, ale já se vrátím! Taky to ovšem znamená, že už mám jen asi půl roku volna. A vzhledem k tomu, že mám hlavu plnou plánů a iluzí, jsem zvědavá, kolik z nich realizuji. Ale o tom zase příště :).

Malá poznámka na konec - čím jsem starší, tím jsem větší sklerotik. Takže všechny fotky od začátku roku jsem nechala na druhém pc, doma. Jak jinak. Pro tentokrát tedy neaktuálně a omezeně, březnový spam fotek bude větší a zajímavější. Mnohem zajímavější. 

Žádné komentáře:

Okomentovat