Začátek neobyčejného přátelství
Jménu Elena Ferrante jsem se dlouho vyhýbala. Přes veškeré chvalozpěvy a zbožňování jsem jednoduše nevěřila, že mě ta slavná Neapolská sága bude také bavit. Ale pak jsem chytla jeden ze svých záchvatů "nemám patřičný přehled v literatuře" a najednou jsem měla v knihovně Geniální přítelkyni. A co si jednou koupím, to si také musím někdy přečíst, ne?
Senzaci jménem Ferrante sledovala už od doby co někdy zhruba dva roky zpátky začala pronikat na naše sociální sítě. Snad každý, kdo Geniální přítelkyni četl, na ní pěl ódy. Stejně jako na Malý život. Já ale byla dost skeptická, takže mě tahle první vlna docela minula. A dost podobně to bylo i s druhou a třetí... Finálně mě nahlodalo až vydání posledního dílu, kdy jsem si řekla, že to teda zkusím. Přestože je jméno Elena Ferrante pojem nejenom u nás, stále se jedná o pseudonym ke kterému nemáme s jistotou přiřazenou reálnou tvář autorky. Existují pokusy o její odhalení i teorie o koho se to vlastně jedná, ale upřímně, vážně je to tak důležité? Vážně je natolik podstatná tvář, kterou si můžeme ke jménu přiřadit, když autorčiny knihy obstojí i bez toho?
Bylo pro mě lehkým překvapením, že Geniální přítelkyně je retrospektivním vyprávěním životů, co se už dávno proběhly, ale nemají být zapomenuty. Lena se totiž po záhadném zmizení své přítelkyně rozhodne zaznamenat celých šedesát let jejich přátelství, aby po existenci Lily zůstala vůbec nějaká stopa. Ocitáme se tak na úplném začátku, v jejich dětství v malé čtvrti poválečné Neapole a spolu s nimi prožíváme těžkosti rodícího se a postupně sílícího pouta mezi tolik odlišnými, a přitom stejnými dívkami. Od ztráty milovaných panenek, přes rozdílné životní cesty vlivem vzdělání, po první lásky a pubertální trápení. Variace na téma dívčího přátelství v jeho rozličných podobách a těžkostech plná neustálého tichého vzájemného zápolení z žárlivosti, snahy stále si dokazovat, že jedna druhou potřebují, i kontrastu jejich povah.
Kniha je rozdělena na tři části, z nichž každá nese podtitul stručně charakterizující danou část a naznačující i jeho vliv v rámci příběhu. Přestože se jedná o "jen" příběh dvou kamarádek, jejich přátelství má dopad na celou jejich čtvrť. Skrze různé větší či menší náznaky autorka postupně odkrývá odkazy války v Neapoli i u jejích obyvatel. Postupně pronikáme do jejich vzájemných vztahů jak v rámci rodin, tak v celé čtvrti. Spolu s Lenou a Lilou objevujeme zákonitosti světa dospělých s jeho nástrahami a nebezpečími a spolu s nimi zjistíme, jak realita není jednoduchá. Že život, ani lidé nejsou černobílí a dobrý dojem může šeredně zklamat. Obě děvčata to navíc nemají jednoduché ani z hlediska své inteligence a již brzy se jejich životní cesty rozdělí. To nejenom ovlivní jejich přátelství, ale i způsob, jak na ně nahlíží jejich okolí.
Po celou dobu knihy jsem měla pocit, že se tam prakticky zas tolik neděje a když o tom zpětně uvažuji, tak je tam toho spousta. Geniální přítelkyně vás možná neoslní vymakaným a dechberoucím příběhem, ale ryzostí a upřímností přátelské lásky. Je to příběh dvou obyčejných holčiček, které spolu možná nevycházely stoprocentně, ale zároveň beze sebe nemohly dlouho být. Jejich přátelství se totiž ukázalo moc cenným, než aby bylo možné ho jen tak zahodit. S každou další překážku bylo silnější, pevnější, trvalejší. Přestože bylo stále prakticky jen na začátku.
Geniální přítelkyni jsem brala do rukou s lehkou hořkostí na jazyku a otázkou, proč jsem si tu knihu vlastně koupila. Tenhle pocit se mě držel ještě docela dlouho při čtení, ale postupně jsem si začala uvědomovat, že mi začal v hlavě hlodat hlásek nabádající ke čtení, protože chci vědět, co bude dál. Že mě Lenina otevřenost a upřímnost vážně baví. Že prostě chci vědět, co s ní a Lilou bylo dál, jaké další zkoušky musí jejich přátelství unést a proč to skončilo zrovna takhle. Sice nemohu říct, že bych naskočila na vlnu unešenosti knihou nebo autorkou a běžela hned do knihkupectví pro další díl, ale na Příběh nového jména se těším. Jednou si ho koupím. A za další půlrok přečtu, ale o tom si ještě povíme.
Geniální přítelkyně (L'amica geniale)/ napsala Elena Ferrante/ přeložila Alice Flemrová/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Prostor v roce 2016/ 304 stran.
Bylo pro mě lehkým překvapením, že Geniální přítelkyně je retrospektivním vyprávěním životů, co se už dávno proběhly, ale nemají být zapomenuty. Lena se totiž po záhadném zmizení své přítelkyně rozhodne zaznamenat celých šedesát let jejich přátelství, aby po existenci Lily zůstala vůbec nějaká stopa. Ocitáme se tak na úplném začátku, v jejich dětství v malé čtvrti poválečné Neapole a spolu s nimi prožíváme těžkosti rodícího se a postupně sílícího pouta mezi tolik odlišnými, a přitom stejnými dívkami. Od ztráty milovaných panenek, přes rozdílné životní cesty vlivem vzdělání, po první lásky a pubertální trápení. Variace na téma dívčího přátelství v jeho rozličných podobách a těžkostech plná neustálého tichého vzájemného zápolení z žárlivosti, snahy stále si dokazovat, že jedna druhou potřebují, i kontrastu jejich povah.
Kniha je rozdělena na tři části, z nichž každá nese podtitul stručně charakterizující danou část a naznačující i jeho vliv v rámci příběhu. Přestože se jedná o "jen" příběh dvou kamarádek, jejich přátelství má dopad na celou jejich čtvrť. Skrze různé větší či menší náznaky autorka postupně odkrývá odkazy války v Neapoli i u jejích obyvatel. Postupně pronikáme do jejich vzájemných vztahů jak v rámci rodin, tak v celé čtvrti. Spolu s Lenou a Lilou objevujeme zákonitosti světa dospělých s jeho nástrahami a nebezpečími a spolu s nimi zjistíme, jak realita není jednoduchá. Že život, ani lidé nejsou černobílí a dobrý dojem může šeredně zklamat. Obě děvčata to navíc nemají jednoduché ani z hlediska své inteligence a již brzy se jejich životní cesty rozdělí. To nejenom ovlivní jejich přátelství, ale i způsob, jak na ně nahlíží jejich okolí.
Po celou dobu knihy jsem měla pocit, že se tam prakticky zas tolik neděje a když o tom zpětně uvažuji, tak je tam toho spousta. Geniální přítelkyně vás možná neoslní vymakaným a dechberoucím příběhem, ale ryzostí a upřímností přátelské lásky. Je to příběh dvou obyčejných holčiček, které spolu možná nevycházely stoprocentně, ale zároveň beze sebe nemohly dlouho být. Jejich přátelství se totiž ukázalo moc cenným, než aby bylo možné ho jen tak zahodit. S každou další překážku bylo silnější, pevnější, trvalejší. Přestože bylo stále prakticky jen na začátku.
Geniální přítelkyni jsem brala do rukou s lehkou hořkostí na jazyku a otázkou, proč jsem si tu knihu vlastně koupila. Tenhle pocit se mě držel ještě docela dlouho při čtení, ale postupně jsem si začala uvědomovat, že mi začal v hlavě hlodat hlásek nabádající ke čtení, protože chci vědět, co bude dál. Že mě Lenina otevřenost a upřímnost vážně baví. Že prostě chci vědět, co s ní a Lilou bylo dál, jaké další zkoušky musí jejich přátelství unést a proč to skončilo zrovna takhle. Sice nemohu říct, že bych naskočila na vlnu unešenosti knihou nebo autorkou a běžela hned do knihkupectví pro další díl, ale na Příběh nového jména se těším. Jednou si ho koupím. A za další půlrok přečtu, ale o tom si ještě povíme.
Geniální přítelkyně (L'amica geniale)/ napsala Elena Ferrante/ přeložila Alice Flemrová/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Prostor v roce 2016/ 304 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat