Bydlet s čarodějnicí

Přestože Black Springs vypadá na první pohled jako vcelku normální americké městečko, má poněkud ošklivé tajemství, které se snaží za každou cenu utajit. A není nic horšího než když vám takovéhle tajemství přeroste přes hlavu.

Na HEX jsem poprvé narazila na instagramu a fakt, že se jedná o moderní horor (a ne Kinga) mě opravdu potěšil. Plusem byl i holandský původ autora, protože spojení holandský horor mi nic neříká a já ráda prozkoumám něco nového. Navíc se jednalo o příběh s čarodějnicí zasazený do současnosti. Zvědavost byla prostě moc velká.

Tajemství, které Black Springs skrývá je čarodějnice Katherine van Wyler. A nejde jen o pověsti a povídačky, že tam straší, ona v Black Springs stále je. Prochází se po jeho ulicích se zašitýma očima a ústy, porůznu se objevuje v domech jeho obyvatel a všechny drží na místě svou kletbou. Každý, kdo se zde narodí nebo se sem přistěhuje, se už nikdy neodstěhuje, pokud nechce zemřít. A tak všichni kontrolovaně Katherine schovávají před lidmi zvenčí a snaží se udržet městečko co nejvíc uzavřené světu. Ale děti mají jednoduše v povaze nesdílet rozhodnutí svých rodičů a s takovým životem se prostě nechtějí smířit. No a vysvětlete to té čarodějnici. 

HEX pro mě byl dost překvapením. I když jsem narazila na nadšené ohlasy a z obálky na vás kouká Kingova pochvala, stejně jsem netušila co čekat. A přítomnost Katherine hned od začátku mě vcelku mátla a říkala jsem si, jak teda autor chce stavět atmosféru? Překvapil. Kniha je rozdělena na dvě části, zjednodušeně #kamenování a #smrt. Asi tři čtvrtiny první části knihy mi přišly špatně stravitelné. Autor mi přijde vcelku ukecaný a místy dost popisný, ale zároveň píšící hrozně suše a cynicky, takže mi dělalo problém nějak víc proniknout do děje a začíst se. Trochu jsem měla problém i se zasazením do současnosti, protože mě ten super moderní "puberťácký" svět střední školy, techniky a YouTube poměrně otrávil. Něčeho podobného se dost nakoukám v práci a narazit na to i v knize pro mě byla vcelku zrada. Svým způsobem si tím u mě autor získal plus, ta kniha pro mě byla průvodcem mým osobním hororem a to se jen tak někomu nepovede.

Ovšem druhá polovina knihy byla parádní. Jakmile jsem si zvykla na ten styl, začal mě víc bavit děj, více jsem vnímala atmosféru, víc mě bavil ten cynický humor a i Katherine získala na větší děsivosti. Navíc zde autor rozvíjí víc stádní mentalitu Black Springs i vybrané charaktery a pomalu nás směřuje k nevyhnutelné katastrofě. Víte, že k ní musí dojít, ale to provedení přesto zamrazí. Mně rozhodně mráz po zádech běhal. V téhle souvislosti jsem narazila na srovnání s Kingem, že "King to umí líp!", ale víte co? Každý někde začíná a nikdo není mistrem za den. A myslím, že Thomas Olde Heuvelt má nakročeno slušně a věřím, že svůj potenciál ještě rozvine.

Originalita příběhu je velkým plusem knihy. Čarodějnice tu není jen nějakým přízrakem, ale každodenní skutečností, které můžete hodit na obličej utěrku nebo ji zavřít do orchestrionu. A pokud se jí nesnažíte přestřihnout stehy na očích a ústech nebo se odstěhovat z Black Springs, tak je i celkem neškodná. Co se týče využití moderní elektroniky... ať mě to nebavilo sebevíc, autor ji do říběhu skvěle zakomponoval. No, považte, zadávat polohu čarodějnice do HEXapp a monitorovat ji tak prakticky neustále? Stejně jako Tylerovi pokusy testovat Katherininu moc a hněv a nakonec i dětská naivní touha její kletbu nějak zlomit. Velké překvapení přišlo i v druhé části, události vedoucí ke konečné katastrofě i její průběh vážně mile překvapily. To vše příběhu to dodává pocit jakési reálnosti, jako by autor vyprávěl něco, co by se skutečně mohlo stát. Jako kdybyste i vy mohli bydlet v sousedství podobného městečka a nic jste netušili...

Trochu mě překvapil fakt, že tato verze knihy není původní. Že prvotní zasazení knihy bylo do holandských poměrů a autor dostal možnost ji přepsat pro anglicky mluvící svět. Kromě místopisu to znamená i jiný konec a trochu jiný průběh děje. I když by mě původní verze zajímala už jen ze zvědavosti a pro srovnání, nemyslím si, že by kniha přepracováním utrpěla. Bylo sice poměrně náročné si zvyknout a začíst se, ale pak si mě HEX opravdu získala. Když ještě přidám parádní obálku a překlad Milana Žáčka, tak jsem opravdu spokojená. Navíc mi po dočtení zůstal pocit znepokojení, protože by to tak opravdu mohlo být. A není tohle přetrvávající znepokojení přesně to, co od hororu čekáte?

HEX (HEX)/ napsal Thomas Olde Heuvelt/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Argo v roce 2017/ přeložil Milan Žáček/ 340 stran.