Když přijde zima...
Myšky jsme opustili chvilku po tom, co porazili Půlnocovo zrádné povstání a vzpamatovávají se z něj. Navíc končil podzim a na zimu za dveřmi nebylo společenství řádně připravené... Jak si tedy poradili v Zimě 1152?
Pokud vám uhranul již první díl, pak není třeba moc říkat. Pokud jste s myškami ještě neměli čest, o dost přicházíte. Myší hlídka je kouzelně nakreslený a pohádkově odvyprávěný komiks o společenství malých, ale houževnatých myškách a o nebezpečí, kterým musejí čelit. Na Podzim 1152 čelila hlídka i celé společenství zradě, a zima přišla rychleji, než by si nejen hlídka přála...
Hned první kapitola začíná s našimi starými známými hlídkaři Justýnem, Borisem, Strašem, Sarikou a Čakanem. Vzhledem k nedostatku určitých zásob je Gvendolína všechny vyslala jako vyslance o vzdálenějších míst myších teritorií zajistit potřebné a specifické komodity pro přežití Opevněné hůrky. Jenže všichni si vzájemně nevěří a to se promítne do fungování celé skupiny. Hlavně potom, co se kvůli okolnostem musejí rozdělit. Sama matrona se musí potýkat s nebezpečnými dozvuky povstání i na základně Hlídky, aby její myši zbytečně nepřišly o život.
Oproti prvnímu dílu je zde znatelný posun ve vyprávění příběhu. Podzim 1152 byl takovým seznámením a Zima 1152 už se vrhá do ucelenějšího a epičtějšího dobrodružství. I tak se ovšem dá mluvit o banalitě, ale opět skvěle odvyprávěné. A to tak, že tentokrát mi přirovnání k Pánu prstenů už nepřijde tak zavádějící. Vzhledem k tomu, že hlavní aktéry výpravy již známe, Petersen přidává další myši, místa, historické střípky a tematické prvky. Prostřednictvím nového dobrodružství se s hrdinskou skupinkou seznámíme více, zjistíme, jak daleko sahá přátelství a důvěra a jak moc jsou na sobě vzájemně závislí. Avšak jejich velká nevýhoda stále spočívá ve velikosti. Díky tomu jsou snadným terčem pro predátory, kteří toho poměrně rádi využívají. Takovou sovu byste být myš opravdu potkat nechtěli. Přidejte k tomu všudypřítomný sníh a máte poměrně tísnivý a temnější příběh než v předchozím díle.
Spolu s větší epičností děje jde ruku v ruce i romantika. Protože myší srdce, ač je malé, tak není z kamene a ani Hlídkaři nechtějí žít sami. A i když jsem absenci vztahů minule oceňovala, přijde mi to poněkud roztomilé a nemohu se za to nějak zlobit. Příjemné také je, že se tu kromě myší jako mluvících zvířat objevují i jiné druhy (a ne, nejsou to obávané lasičky). Jejich odlišnost podtrhuje i odlišný styl písma, což třeba u netopýrů navodí i skvělý vjem pro představivost. Krásně se tak ukazuje, jak je Petersenův svět rozdělený, promyšlený, pohádkový a přece nějak reálný.
Přestože je příběh epičtější a hrdinštější, pořád se nedá mluvit o fantasy. Vše je sice zasazené do poměrně malebných středověkých kulis, ale to je tak vše, spíše by se dalo mluvit o historickém hrdinském vyprávění. Protože krom jiného je i myší chování znatelně víc hrdinské, také jde mnohem více o čest, morální principy a ve finále i zaslouženou lásku. Rozvinutím příběhu do šíře o další postavy, místa, děj či historii přidal autor na uvěřitelnosti a živosti. Navíc různé drobné historické zmínky a poznámky otevřely prostor pro další děj, který doufám bude dále náležitě využit. Plus konec knihy nezapomíná na bonusové mapy, fakta ze světa myších teritorií a samozřejmě galerii ilustrací z původních sešitů Myší hlídky.
Stejně jako v předchozím případě jsem se vážně bavila. Myší hlídka je pořád spíše pro dětského čtenáře a taky moje vnitřní dítě hezky spokojeně vrnělo. Platí všechno, co bylo řečeno už naposledy - myšky jsou kouzelně nakreslené, patřičně roztomilé a děj je skvěle odvyprávěný. Jenže oproti předchozímu dílu mi tu pocitově něco málo chybělo. Jasně, celou dobu se něco dělo, příběh neztratil dech a celkově mi kniha přijde lepší, ale ta malá nespokojenost zůstává. Nepřispěl tomu ani epilog, který sice nastiňuje možnost dalšího dění, ale zároveň na mě působí jakoby všechno důležité už bylo řečeno. Pro Zimu 1152 asi ano, nezbývá než se těšit na pokračování nazvané Černá sekera.
Myší hlídka: Zima 1152 (Mouse Guard: Winter 1152)/ napsal a nakreslil David Petersen/ vydalo nakladatelství Comics Centrum v roce 2016/ vázaná s přebalem/ přeložil Jan Kantůrek/ překlady básní a písní Alexandra a Ladislav Niklíčkovi, Richard Klíčník/ 204 stran.
Oproti prvnímu dílu je zde znatelný posun ve vyprávění příběhu. Podzim 1152 byl takovým seznámením a Zima 1152 už se vrhá do ucelenějšího a epičtějšího dobrodružství. I tak se ovšem dá mluvit o banalitě, ale opět skvěle odvyprávěné. A to tak, že tentokrát mi přirovnání k Pánu prstenů už nepřijde tak zavádějící. Vzhledem k tomu, že hlavní aktéry výpravy již známe, Petersen přidává další myši, místa, historické střípky a tematické prvky. Prostřednictvím nového dobrodružství se s hrdinskou skupinkou seznámíme více, zjistíme, jak daleko sahá přátelství a důvěra a jak moc jsou na sobě vzájemně závislí. Avšak jejich velká nevýhoda stále spočívá ve velikosti. Díky tomu jsou snadným terčem pro predátory, kteří toho poměrně rádi využívají. Takovou sovu byste být myš opravdu potkat nechtěli. Přidejte k tomu všudypřítomný sníh a máte poměrně tísnivý a temnější příběh než v předchozím díle.
Spolu s větší epičností děje jde ruku v ruce i romantika. Protože myší srdce, ač je malé, tak není z kamene a ani Hlídkaři nechtějí žít sami. A i když jsem absenci vztahů minule oceňovala, přijde mi to poněkud roztomilé a nemohu se za to nějak zlobit. Příjemné také je, že se tu kromě myší jako mluvících zvířat objevují i jiné druhy (a ne, nejsou to obávané lasičky). Jejich odlišnost podtrhuje i odlišný styl písma, což třeba u netopýrů navodí i skvělý vjem pro představivost. Krásně se tak ukazuje, jak je Petersenův svět rozdělený, promyšlený, pohádkový a přece nějak reálný.
Přestože je příběh epičtější a hrdinštější, pořád se nedá mluvit o fantasy. Vše je sice zasazené do poměrně malebných středověkých kulis, ale to je tak vše, spíše by se dalo mluvit o historickém hrdinském vyprávění. Protože krom jiného je i myší chování znatelně víc hrdinské, také jde mnohem více o čest, morální principy a ve finále i zaslouženou lásku. Rozvinutím příběhu do šíře o další postavy, místa, děj či historii přidal autor na uvěřitelnosti a živosti. Navíc různé drobné historické zmínky a poznámky otevřely prostor pro další děj, který doufám bude dále náležitě využit. Plus konec knihy nezapomíná na bonusové mapy, fakta ze světa myších teritorií a samozřejmě galerii ilustrací z původních sešitů Myší hlídky.
Stejně jako v předchozím případě jsem se vážně bavila. Myší hlídka je pořád spíše pro dětského čtenáře a taky moje vnitřní dítě hezky spokojeně vrnělo. Platí všechno, co bylo řečeno už naposledy - myšky jsou kouzelně nakreslené, patřičně roztomilé a děj je skvěle odvyprávěný. Jenže oproti předchozímu dílu mi tu pocitově něco málo chybělo. Jasně, celou dobu se něco dělo, příběh neztratil dech a celkově mi kniha přijde lepší, ale ta malá nespokojenost zůstává. Nepřispěl tomu ani epilog, který sice nastiňuje možnost dalšího dění, ale zároveň na mě působí jakoby všechno důležité už bylo řečeno. Pro Zimu 1152 asi ano, nezbývá než se těšit na pokračování nazvané Černá sekera.
Myší hlídka: Zima 1152 (Mouse Guard: Winter 1152)/ napsal a nakreslil David Petersen/ vydalo nakladatelství Comics Centrum v roce 2016/ vázaná s přebalem/ přeložil Jan Kantůrek/ překlady básní a písní Alexandra a Ladislav Niklíčkovi, Richard Klíčník/ 204 stran.
Žádné komentáře:
Okomentovat