pátek 7. října 2016

Diagnóza: Tafofil

Urbex je dnes již poměrně známou a moderní záležitostí. Jen na fb existuje nespočet stránek zabývající se touto tematikou a přinášející pravidelně fotografie z rozličných opuštěných míst. Krásné, ale již poměrně rutinní. Jedna stránka urbexu je ovšem o něco zajímavější. Teda rozhodně pro mě. 


O Barboře Faiglové jsem měla povědomí právě díky její facebookové stránce Opuštěná místa (abandoded places). A možná právě díky tomu jsem narazila na rozhovor s ní, kde mluvila o své další, připravované knize. Znáte takový ten automatický must have pocit, když se zamilujete do knihy na první pohled? Tak Tafofil je jedním z těch případů.

Kdo nebo co je vlastně tafofil? Viděli jste někdy na hřbitově člověka, který očividně nepřišel zalít kytky na hrobě a jen se tak toulá, rozhlíží a dost pravděpodobně drží v ruce foťák? Ano? Tak to jste s nějakým už měli čest. Slovo taphos je z řečtiny a znamená právě hrob, jednoduchou logikou je tafofil člověk vyhledávající hřbitovy a jejich atmosféru. Nicméně internet nabízí definici trochu obsáhlejší a úchylněji znějící (jako by nestačilo, že vás mají za úchyla doma) nebo jiné termíny označující to samé (jako např. tombstone tourist). Asi nemusím dodávat, že jsem ji tak chtěla, protože se cítím jedním být.

Co kniha nabídne? Za prvé (a pro mě hlavně) perfektní fotografie Barbory Faiglové, které jsou doplněné textem Mgr. Dagmar Svítilové. Kniha je rozdělena na 12 kapitol, přičemž 7 je věnováno konkrétním hřbitovům. Slavným pražským velikánům i ne tak známým, opuštěným hřbitůvkům různě po republice. Každá taková kapitola začíná velkou dvoustrannou fotkou daného hřbitova a latinským citátem, který je na další straně přeložen do češtiny. Obsahově se dotýkají historie dané lokality a jejích obyvatel, smrti a odcházení, židovství, symbolice a autorčiných osobních dojmů. Celý mix by na někoho mohl působit zmateně a nesourodě, pro mě je to však skryté pozvání psané člověkem, který k danému tématu má osobní vztah.

Poměrně sympatická je mi spolupráce Svítilové se zástupcem projektu Chevra Kešet Achabem Heidlerem, který Svítilové pomáhal s překlady nápisů na náhrobcích a doplňoval potřebné informace. Projekt sám má za cíl zpřístupnit (jak sami říkají) knihovny nalezitelné na židovských hřbitovech a přispět k jejich záchraně a obnově. Prakticky i díky knize jsem se o Kešetu a jeho cílech dozvěděla a sama díky tomu teď mám spoustu věcí ke zkoumání. Více informací najdete na stránkách projektu zde.

Tafofil je určitě něco, za co jsem ráda že u nás vyšlo. Prakticky tu taková kniha chyběla a k tomu, jak urbex útočí ze všech stran (přijde mi, že ho vidím všude), je příjemným zpestřením tématu. I knihovny. A vždycky je potěšující vědět o něčem, s čím se můžete s klidem ztotožnit.

Tafofil/ napsala Dana Svítilová/ fotografie Barbora Faiglová/ vázaná/ vydalo nakladatelství Grada/ 122 stránek. 

1 komentář:

  1. Děkuju za příznivou kritiku.A vítám tě v klubu.Třeba se někdy potkáme... Dana - Tafofil

    OdpovědětVymazat