Návštěva podivné knihovny

Napadlo vás někdy, že by knihovna požadovala zpět informace z půjčených knih? Že je to vlastně nebezpečné místo, kde jde o život? Nejde o konkrétní knihovnu, může to být prakticky jakákoliv. I ta, kterou navštěvujete vy sami. Nebo ta z knihy. I Murakamiho hrdina Podivné knihovny byl překvapený.

Podivná knihovna je po Spánku druhou Murakamiho povídkou, kterou u nás Odeon vydal. A stejně jako v předchozím případě je zdobená krásnými ilustracemi Kat Menschik. Jediné, co mi na tom vydání trochu vadí, je křídový papír. Není mi příjemný na dotyk a bolí mě z něj oči. Jinak je kniha krásná, působí luxusně a sběratelsky a taky tomu odpovídá cena. Nebýt fanoušek Murakamiho, tak si tuhle útlou knížečku za zhruba 211 korun odpustím.

Příběh jako takový prakticky není vůbec složitý. Chlapec jde do knihovny si půjčit knihu o vybírání daní v Mezopotámii. Jenže hned jak přijde je odkázán do přízemní části, o které nikdy neslyšel. Knihy, které hledá sice mají, ale mají ho stát nečekanou cenu. Knihovna totiž nechce zpět pouze vrátit knihy, ale i informace, které z nich přečteme. Jak by to asi dopadlo, kdyby nikdo tyto informace nevrátil a knihy by nám už dále neměly co dát?

Příběh je napsán typickým Murakamiho stylem. Prolíná se zde všední realita a snové magično a je otázkou co je co, pokud mezi tím je rozdíl. Podobné téma rozšířil v knize Konec světa & Hard boiled Wonderland, která je podle mě asi to nejlepší, co napsal. Kam se hrabe vychvalované (a taky nudné) Norské dřevo. Četba Podivné knihovny zabere minimum času a u klasického otevřeného konce jsem začala propadat zoufalství, že je to málo, že chci víc! Což mi možná někdy Odeon splní další podobnou povídkou, u které si budu zoufat, že je drahá, ale stejně si jí koupím. Knihomolskému srdci člověk prostě neporučí.