Gaimanův průvodce Londýnem

Nikdykde byla mojí druhou knihou, co jsem od Neila Gaimana četla, dlouho před Sandmanem. A samozřejmě mi jako mnoha jiným jeho svět Podlondýna naprosto učaroval.

Jedna z věcí, co jsem při loňské návštěvě Londýna chtěla udělat bylo právě podívat se po stopách lady Dvířky a Richarda, i když jen v Nadlondýně (London Above). Navštívit hraběcí vůz Earl's Court, zjistit jak moc nebezpečný je skutečně Knightsbridge a pokud možno se vyhnout Shepperd's Bush. Protože jsme si nikdo z naší výpravy nevzali české vydání knihy, dlouho jsem neváhala, když na mě v Daunt books pomrkával paperback s krysou na obálce. A teď po roce a něco jsem se k ní konečně dostala, abych jí mohla věnovat více času. Jenže... už je to nějaký pátek, co jsem četla knihu v angličtině (navíc jsem je většinou ani nedočetla), takže začátek byl pro mě celkem krušný. Ne kvůli angličtině, ale kvůli anglickému pravopisu. Proklaté úvozovky! Kdo se ve vás má orientovat?

Když se Richard Mayhew stěhoval do Londýna, jedna stará žena mu předpověděla, že ho čeká dlouhá cesta. A že začne dveřmi. O 3 roky později je zasnoubeným, pracuje v jedné z nejlepších firem zabývajících se finančními analýzami, a i když s jeho snoubenkou Jessicou není snadné vyjít, je spokojený. Dokud přímo před ním nevypadne ze dveří na ulici zraněná dívka a on se jí rozhodne pomoct. Tajemná dívka jménem Dvířka (Door), je ale nějaká zvláštní. A jakmile odejde, Richardův život se promění ve špatný sen. Nejen, že Jessica zruší jejich zasnoubení, ale on sám jako by najednou pro celý svět a svoje přátele přestal existovat. i ve svém bytě je najednou nevítaným cizincem. Nezbývá tak nic jiného, než najít tu tajemnou dívku a zjistit, co se děje. A cesta vede do Podlondýna (London Below) za Dvířkou... Jenže ta není nadšená, že ho znovu vidí, protože má dost vlastních problémů a co s Nadlondýňanem?

Neverwhere je pro mě jednou z prvních urban fantasy knih, co se mi dostalo do rukou. A stejně jako poprvé mě baví autorova vize zavrženého Podlondýna, jeho samostatného života a nám neviditelných obyvatel. Těch, kteří propadli dírou v chodníku. Nejednou jsem si vzpomněla na Krajinu půlnočních stínů. Gaimanův Podlondýn je ale mnohem pestřejší. Stačí se podívat jen na jeho mapu metra. Earl's Court, Knightsbridge a Shepperd's Bush jsem už zmiňovala, ale to je pouhý začátek. Věděli jste, že ve stanici Islington žije anděl? Nebo že stejně jako Earl's Court i Barons Court a Ravenscourt dostáli svému jménu? Že Black Friars jsou mnišský řád? Že Hammersmith je obrovský, dobrosrdečný kovář? A že mind the gap se vyplácí? Kromě krásné hry s londýnskými názvy a jazykem Gaiman přináší i pestrou směsici samotných hrdinů. Pozvaných odjinud i Gaimanovo vlastních. Setkáme se tak s krysomluvčími (ratspeakers), Sametkami (Velvets) i Kanálníky (Sewer Folk). A schválně, koho vám připomene markýz de Carabas, Hunter nebo londýnská Bestie, hm? V Podlondýně navíc není divné mít nějakou zvláštní dovednost. Levitovat věci, ublížit na dálku nebo otevírat dveře. Což je přesně schopnost právě Dvířky a její rodiny. Jenže její rodina byla zavražděna a i Dvířka má v patách dva nemilosrdné zabijáky připomínající lišku a vlka.

Příběh jako takový není zrovna objevný. Richard pomáhá Dvířce zjistit proč byla její rodina zavražděna, aby je mohla pomstít a jejich cesta vede přes známá a přece jiná místa v Londýně. Nejde o nic komplikovaného, ani strhujícího. Díky tomu ale můžeme sledovat vývoj postav a jejich vzájemných vztahů. Vznikající přátelství, zanikající lásku, přicházející zradu, obětování se i bolest z loučení. Největší proměnou projde logicky Richard, ale dlouho se tomu brání. Možná až moc dlouho. Na začátku je úplně obyčejným, až stereotypním mladým mužem, a jeho snoubenka Jessica je krásnou, ale stejně stereotypní mladou ženou. No a pošlete takového člověka na místo, kde si můžete na trhu koupit noční můru, prodejní automaty sypou na hraběcí rozkaz tyčinky a když políbíte nesprávnou ženu, přijdete o život. Na jednu stranu je Richardův neustálý údiv nad vším pochopitelný, po nějaké době je neskutečně otravný. Tak moc, až máte chuť ho praštit po hlavě, aby se vzpamatoval. Naštěstí ale sám kouzlo Podlondýna objeví, i když utrží pár ran.

Přesto, jak mám sama knihu ráda, tak si nemyslím, že bude bavit každého. Jak jsem už řekla, příběh není nijak objevný ani super strhující a snadno zapomenete, o čem to vlastně je a jak to skončilo. Také jsem to tak měla. Jenže kouzlo knihy (a obecně Gaimana) nespočívá v příběhu, ale ve světě kde se odehrává. V jeho postavách, kulisách, detailech. Neverwhere tak není kniha, kterou zhltnete proto, abyste věděli, jak to dopadne, ale jste zvědaví, co na vás autor přichystal dál. Jak všechna ta známá londýnská místa přetvoří, aby zapadaly do jeho světa a koho všeho ještě hrdinové potkají. Navíc Richard je úplně obyčejný člověk, žádný superhrdina a ten se z něj ve finále ani nestane. A ve finále mu závidíte, protože stejně jako on po návratu do reality, začnete Neverwhere a jeho svět postrádat.

Přijdu si trochu jako ostuda, že na to, jak dlouho Nikdykde znám, jsem ještě neviděla seriál vedle kterého kniha vznikala. Přitom je kraťoučký, pouhých 6 dílů! No, napravím to. Co je ovšem poměrně aktuální, je nové vydání komiksového zpracování. Scénář pro něj napsal Mike Carey a o kresbu se postaral Glenn Fabry a já jsem asi jeden z mála, kteří ho neocení. Jak je na tom adaptovaný příběh netuším, já mám problém s kresbou. Knihu jsem jen prolistovala a s Fabrym jsem se jinde nesetkala, takže jeho styl neznám, ale sem se mi nehodí. Konkrétně převést knihu na obrazové médium je vždycky ošidné a vždy je někdo nespokojený. Nemám problém s jeho stylem jako takovým a je mi vcelku fuk, jestli je moc mainstreamový nebo ne, ale ty postavy... Asi jsem tam nenarazila na postavu, o které bych mohla říct, že se mi to ztvárnění líbí. Všechny jsou mi strašně nesympatické a odpuzují mě. Největším zklamáním pro mě byla asi Dvířka, protože vypadá úplně nejodlišněji od předlohy, ostatní jsou ale v jejím závěsu. Tohle dílko holt přenechám jiným.

Co říct závěrem? Pokud vás nebaví, nechytla, zkuste jí dát ještě jednu šanci a užívejte si jen Gaimanovu fantazii. Vezměte si mapu Londýna a vydejte se s ním na trochu jiný výlet. Nebojte se stejně jako Gaiman probudit fantazii, protože v té přeci není nic nemožné. A jestli Dvířku s Richardem potkáte, pozdravujte je ode mě.

Neverwhere/ napsal Neil Gaiman/ brožovaná/ vydalo nakladatelství Headline Publishing Group v roce 2013/ anglické vydání/ 372 stran.