Ta druhá zapisovatelka

„Vezměte jeden díl Alfreda Hitchcocka, jeden díl Patricie Highsmithové, okořeňte trochou Velkého Gatsbyho a dostanete prvotinu Rindellové, černou komedii o policejní stenotypistce (...) odehrávající se na Manhattanu dvacátých let… Báječně chytlavý, kinematografií ovlivněný román, současně komický i provokativní.“ 
Kirkus Reviews 

V okamžiku focení jsem knihu a její obal neměla pohromadě, kniha zůstala na přečtení v rodné vísce, zatímco obal mám u sebe v Plzni:)

Moderní beletrie nepatří mezi oblasti, které bych měla výrazněji zmapované. Není zrovna moc knih vydaných v poslední době, které bych četla a myslím, že je to poměrně škoda. Takže bych to ráda postupně zlepšovala, zatím jsem zklamaná nebyla.

Autorka Suzanne Rindellová studuje na Riceově univerzitě postmoderní americkou literaturu a zajímá se o F.S. Fitzgeralda. Právě jeho dílo mělo být inspiračním zdrojem pro její prvotinu Ta druhá zapisovatelka. Nakolik se v jeho díle, potažmo v knize Velký Gatsby, inspirovala nemohu posoudit, protože jsem nic od něj nečetla. Do budoucna ale nejspíš nějakou z jeho knih zvážím.

Hlavní hrdinka, Rose Bakerová, je jednou ze tří policejních stenotypistek v manhattanském okrsku v New Yorku. Zakládá si na tom, že je rychlá, přesná a až úzkostlivě čestná. Taky je díky výchově v sirotčinci dost prudérní a v moderní společnosti, kde se mění postavení ženy se nevyzná. Práce stenotypistky je jedna z mála možností, jak se uživit. Jako policejní zapisovatelka musí každý den v práci vyslechnout drastické věci. Jejím mužským idolem je tamní seržant, kterého nekriticky obdivuje jako symbol morálky a spravedlnosti. Opakem je pro ni poručík, pro kterého nemá vlídného slova. Skromný plat, který dostává, jí stačí na živobytí a sdílený pokojík s přehnaně dramatickou a falešnou Helen v upadajícím penzionu. Její život ale zažije obrat doslova o 180°, když na stanici začne pracovat další stenotypistka. Odalie Lazareová je doslova symbolem moderní ženy. Rose k ní rychle přilne a tím nastoupí na cestu svojí zkázy, která skončí obviněním z vraždy.

Celý příběh je retrospektivním vyprávěním. Rose se několikrát (na můj vkus až moc často) pozastaví nad tím, co všechno měla dřív vidět a neviděla a co vedlo k její zkáze. Tahle určitá sebelítost se mi, stejně jako Rose, docela protivila, ale čtivost příběhu to vyvážila. Sama Rose mi byla strašně nesympatická. Vadila mi její prudérnost, starosvětskost a snadná ovlivnitelnost. Na druhou stranu mi jí bylo líto, protože ona ani nemohla být jiná. Byla vychovávána jeptiškami v sirotčinci, nikdy nepoznala rodičovskou lásku, neměla skoro žádné přátele. Odalie pro ní byla nadějí na přátelství, změnu v životě. V podobných chvílích, kdy člověk balancuje mezi dobrým a zlým, stačí málo a Rose si prostě vybrala špatného člověka.

Když opomenu Rose, tak to nebyla špatná kniha. Byla čtivá, rychle ubíhala a sotva jsem se začetla, tak jsem najednou byla v půlce a ani jsem nevěděla jak... Nejsympatičtější postavou mi byl poručík. Jeho snaha dostat se k Rose a normálně s ní komunikovat byla až roztomilá, i když marná. A pak Odalie. V mnoha ohledech moderní žena a femme fatale i dnes. Inteligentní, vypočítavá, okouzlující, promiskuitní a neodmítnutelná. S šarmem se kterým snad nic nebylo nemožné, o čem se lze v knize přesvědčit:).

Na internetu se objevila informace, že studio Fox Searchlight zakoupilo práva na filmové zpracování a první ohlášená herečka je Keira Knightley. Jsem poměrně zvědavá na výběr herců a zpracování jako takové, takže se na výsledek asi zajdu podívat, ale na to je ještě čas...:))

P.S. Mnou čtený výtisk je součástí knihoběžnického projektu, takže ode mě poputuje na pěkné a suché místo někde v Plzni. A jeho příběh bude v jiných rukách...:))