Do třetice vší fantastiky.. a magie!

Trojka je číslo ve skrze magické a dá se vystopovat až do různých pohádek a pověstí. Tři zlaté vlasy, tři oříšky (přání), trojjediná čarodějnice (panna, matka, bába) a jistě by se dalo najít spousta dalších příkladů. Tři je prostě tak akorát – ani málo, ani moc. A v tomto duchu uzavírá editorské duo Hokr&Kyša třetím dílem fantastickou antologii Ve stínu. Připravte se, bude se čarovat! 

Třetí kniha uzavírá cyklus, kterým editoři chtěli pokrýt velká témata domácí fantastiky. Začalo to Ve stínu říše, což se zvrhlo do Ve stínu apokalypsy až po návrat ke kořenům v současném dílu, Ve stínu magie. Kniha obsahuje jak ostřílené matadory známé nejen z předchozích dílů, tak nové, nadějné tváře české fantastické scény a jednoho slovenského hosta. Úmyslem editorů bylo pokrýt nejen velká žánrová témata, ale také co nejširší spektrum českých nakladatelství, u kterých jednotliví autoři vydávají. A myslím, že stačí jeden pohled do obsahu, aby bylo jasné, jak moc byli úspěšní.

Co si vy sami představíte, když se řekne magie? Kouzelníky metající zaklínadla skrze své hůlky? Věčně utíkajícího smolaře, který touží pouze po tom se kvalitně nudit? Elegantní čaroděje a půvabné čarodějky kouzlící jen za pomoci svých rukou? Nebo něco úplně jiného? 18 autorů se k tomuto zdánlivě jednoduchému zadání statečně postavilo čelem a dohromady ukazují, že magie je všechno možné, jen ne zatuchlá. A že i na tak poměrně dobře prozkoumané téma se stále jde podívat originálním způsobem. Každý z autorů navíc dostal z úkol napsat ke svému dílu úvod, který vám osvětlí proč se vydali zrovna touhle cestou, poučí nebo i jednoduše pobaví. A pokud byste někoho z nich neznali, tak nezoufejte, na konci knihy mají všichni stručné medailonky. Celek doplňuje podobně jako v předchozích případech předmluva od Martina Fajkuse a naprosto fantastická obálka od Satine Zillah.

Ve stínu magie je skutečně pestrou a konzistentní antologií, ve které nenajdete vyloženě špatný nebo nezajímavý kus. Prakticky můžete píchnout prstem kamkoliv do obsahu a netrefíte vedle. Jelikož je téma magie návratem ke kořenům žánru, nemohou zde chybět zástupci klasické fantasy. Přijde mi příznačné, že jedna taková povídka antologii otevírá a další uzavírá. Úvodní Nájemné meče Michaely Merglové ukáží, že není radno podceňovat vztahy mezi lidmi a elfy stejně jako vlastní černé svědomí, zatímco finální Stáčení nevinnosti Kristýny Sněgoňové je mnohem nemilosrdnější exkurzí do světa magie a obchodu. Po boku těchto dvou epochálních dam stojí ještě Zuzana Strachotová se svou Giennah o záchraně magického zdroje, Petra Neomillnerová a její zaklínači v Torgeho jaro/ Jarní panic nebo Míla Linc s povídkou Stín čaroděje o lásce, bolesti a loučení. A jelikož touha po cizím majetku je stará jak lidstvo samo, Ohléhání Jana Kotouče vnáší do antologie nádech military fantasy.

Hned v zákrytu stojí paranormální detektivka Františka Kotlety a sester Lukačovičových. Jelikož každou knihu čtu až po tiráž, tak ano, konečně jsem četla Kotletu. Začít od loučení s doktorem Koskem sice asi není nejštastnější, ale konec dobrý, všechno dobré. A já se překvapivě vážně bavila. Muzeum zrůd Lucie Lukačovičové voní po noiru a umění, zatímco Kdo zabil Daniela Wilsona? její sestry Petry je prakticky magie prosté. Nebo ne? Podobně jako Kotleta, i Dalibor Vácha v Bez konce pracuje s krvavou magií a pokud bych měla vybrat povídku, která mě zaujala nejméně, byla by to právě tahle. Mrně Theo Addaira je ze světa, kde je praktikování magie zavrženo a magičtí tvorové jsou využíváni pouze jako energetický zdroj. Jenže v tom vznikne jedno zvláštní přátelství... V duchu kombinace magie a technologického pokroku se nese také Případ pro Cech čmuchalů Julie Novákové, který působí až pratchettovsky. Vůbec se mi teď neplete hlavní hrdina s Elániem.

Rovnou dvě povídky čpí sírou, stejně a přitom jinak. Vítejte v pekle Romana Bureše je cestou k poslednímu zúčtování životních hříchů, zatímco Petr Stančík se v Infernographia perpetua zaměřil na obtíže spojené s pekelnou turistikou. Rozhodně není překvapením, že temných motivů se držel také Mark E. Pocha a jeho Lesy mají oči skrývají poučení, že špásovat s lesními žínkami se rozhodně nevyplácí. Takřka pohádkově, ale s důrazem na vtip se s tématem popasoval Oskar Fuchs v Zrzečka a nekromantka. Věřte, že jste ještě nepotkali neschopnějšího prince než je ten Oskarův. Příjemným závanem sci-fi bylo Nejdelší sbohem Davida Šenka o destruktivním lidském působení na jiných planetách a zoufalým pokusem o záchranu. Osobně největším překvapením a zároveň naprostým osobním favoritem se stal Ranní spoj Viléma Koubka. Napadlo by vás spojit magii s kvantovou fyzikou? A zahrnout do toho rizika spojená s cestováním městskou hromadnou dopravou? Mě také ne, ale vážně jsem se královsky bavila.

Nebudu lhát, Ve stínu magie mě překvapením posadilo na zadek. Není moc knih, kterým nemám prakticky co vytknout. Kromě toho, že jednou skončí. Předchozí antologie mě svým tématem moc nezaujaly a tím více jsem byla zvědavá na závěrečný díl. Stejnou měrou jsem se ho ale i obávala, jelikož jsem do té doby měla čest pouze s Markem E. Pochou a Kristýnou Sněgoňovou. Chyba, chyba, chyba. Mohu vám tu donekonečna vyprávět o tom, jak je to skvělý, ale stejně to nejlépe zjistíte tak, že si to sami přečtete. A pak mě, i všem ostatním, dáte za pravdu. Budoucnost naší fantastiky má konkrétní jména i tváře a já se nemohu dočkat svých dalších výprav do těchto vod.

Knihu k recenzi mi poskytlo nakladatelství Epocha. Děkuji!

Ve stínu magie/ sestavili Boris Hokr a Leoš Kyša/ obálku nakreslila Satine Zillah/ povídkou přispěli: Michaela Merglová, Roman Bureš, Theo Addair, Jan Kotouč, Lucie Lukačovičová, Petr Stančík, Zuzana Strachotová, Dalibor Vácha, Petra Neomillnerová, František Kotleta, Mark E. Pocha, Julie Nováková, Petra Lukačovičová, Míla Linc, Vilém Koubek, Oskar Fuchs, David Šenk a Kristýna Sněgoňová/ vázaná s přebalem/ vydalo nakladatelství Epocha v roce 2019/ 632 stran.